Svatba. Veliký den pro novomanžele a jejich blízké znamená dlouhodobé přípravy a ladění do posledních detailů. Vybrat místo pro obřad, šaty, prstýnky, menu, výzdobu, rozmyslet si, koho pozvat a koho ne, jaká bude večer zábava, kde zajistit přespání hostů…
A pokud si myslíte, že pak už je pro fotografa jednoduché výsledek jejich snažení jen zdokumentovat – jste na omylu. I pro něj je focení již připravené svatby velká adrenalinová záležitost. Právě proto, že tento den je výjimečný a pokud se fotky nepovedou, nelze jej zopakovat.
Takže když jdu fotit svatbu, ráno vstávám se staženým žaludkem a neustále kontroluji hodiny, abych vyrazila včas. Několikrát kontroluji potřebnou fotografickou výbavu a vyrážím na předem určené místo, samozřejmě s časovým předstihem. Cestou se hlavou honí myšlenky – jaké bude světlo v obřadní síni? Pokud je svatba venku – nebude pršet nebo příliš svítit slunce ? Vydrží všechny baterky, nevypoví foťák službu a rezervní jako naschvál nezačne stávkovat?
Nervozita spadne až je po všem, manželé si vymění prstýnky, vzájemně se nakrmí ze společného talíře a začne volná zábava. Z té pak bývají většinou nejpřirozenější fotografie, které se však už většinou nezveřejňují a zůstávají v soukromých archivech a vzpomínkách zúčastněných.
Ani fotografové to během svateb nemají lehké.